Pasivní domy představují reakci na stále se zvyšující ceny energií, na alarmující zprávy některých vědců o nejbližším vývoji naší planety, na nevyzpytatelné počasí. Fakt je ten, že energie na vytápění budov tvoří zhruba 50 % celkové světové spotřeby energií. Není proto divu, že v souvislosti s rostoucími cenami energií se v oblasti stavebnictví hledají úspory již celou řadu let. Ekonomicky i ekologicky smýšlející lidé se vydávají cestou nízkoenergetických staveb. Naši rakouští sousedé už před víc než deseti lety přišli s myšlenkou, že pouhé zlepšování tepelně-izolačních vlastností nestačí. Vznikl první pasivní dům. Co to znamená? Pasivní dům je navržen tak, aby co nejvíc využíval energie, která v domě vzniká při běžném užívání. Každý elektrický spotřebič, lednička, sporák, žehlička, vydává při provozu teplo. Stejnou energii tvoří i sluneční světlo, ostatně všichni známe skleníkový efekt. A své přidává i člověk. Pro představu, dospělá osoba má "topný výkon" kolem 75 W. Pasivní dům by proto měl být dokonale neprodyšný. Větrání zajišťuje tzv. rekuperační jednotka, která ven pouští jen spotřebovaný vzduch, jeho teplo pak "předá" čerstvému vzduchu z venku. Mnohé příklady z praxe dokázaly, že při takovém systému je nutné vytápět jen několik dní v roce a většina spotřebované energie se používá na ohřev vody apod.
Zní to ideálně, ale samozřejmě že koncept pasivních domů má i své odpůrce. Těm často vadí určitá sterilnost, která v dokonale větraném prostředí vládne, psychologická uzavřenost obydlí (kde by se neměla otevírat okna, narušilo by to rovnováhu, kterou udržují rekuperační jednotky) či přílišná komplikovanost celého systému. O tom všem si budeme povídat s uživateli pasivních domů u nás i v Rakousku, ale i s odpůrci této cesty ekologického stavebnictví.
České znění.
